Dne 30. března 1920 byl přijat zákon, kterým byla vydána ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti. V tento den byla uzákoněna podoba našeho nejdéle používaného státního symbolu – státní vlajky. Už sto let ve zcela nezměněné podobě českou vlajku zdobí červený a bílý pruh s modrým trojúhelníkem (klínem) po levé straně.
Naše vlajka nás od té doby provází, radostně a s pýchou k ní vzhlížíme v časech dobrých a s nadějí se k ní obrací náš zrak v dobách nejtěžších. Nevzdali jsme se jí ani v těžkých letech druhé světové války, kdy pod jejími barvami bojovali naši vojáci v zahraničí.
Vznik samostatného československého státu přinesl nejen nezávislost a suverenitu, ale také potřebu navrhnout symboly, které by stát reprezentovaly. Do té doby se totiž používala vlajka Českého království, kterou tvořily dva vodorovné pruhy: červený a bílý. Podobně jako dnes používá Polsko.
V letech 1918, 1919 a 1920 tak vznikla celá řada návrhů vlajek, mezi nejvýznamější návrhy byly návrhy od Milana Rastislava Štefánika a Vojtěcha Preissiga.
Avšak nejpozoruhodnější byl návrh státního úředníka Jaroslava Kursy. Jeho návrh upoutal pozornost svou jednoduchostí. Přímo totiž reagoval na původní červenobílou bikolóru, která byla doplněna modrým klínem sahajícím do 1/3 vlajky. Šlo o jeden z prvních návrhů na světě, který klín ve vlajce tímto způsobem využíval. Klín v návrhu autor nakonec ještě prodloužil z původního poměru 1/3 vlajky tak, že sahala do 1/2 vlajky. Celkové rozměry vlajky jsou v poměru 3:2.
Tento návrh se tak stal před sto lety platným jako oficiální vlajka Československa na celou dobu jeho trvání, až do roku 1992.
Po rozpadu ji jako svůj symbol převzala Česká republika a vlajka tak slouží jako státní symbol v nijak nezměněné podobě už 100 let.